Náš kolotoč právě začíná
KAPITOLA 1 – PORODNICE
1.Den.
10.června 2010 ve 12,15 hodin se narodila naše beruška.
Váha: 3,67 kg
Délka: 51cm
Obvod hlavičky: 35cm
Barva očí: tmavě modrá
Barva vlasů: černá
První den měla Vaneska lehce nafialovělou barvu. V levém očičku měla prasklou žilku. Oči měla převážně zavřené. Na porodním sále neplakala. Večer, když mě ji měli přinést na kojení, tak blinkala, tak jsme začaly kojit až v 10 hodin večer. Přisála se, ale moc mléka asi neteklo. O půl 11 pro naše drobečka přišla sestra z novorozeneckého oddělení a na noc mi ji odnesla, abych se po porodu trochu vyspala. Pravděpodobně klidný spánek na dlouhou dobu J
2.Den
11.června 2010
Druhý den po narození jsem Vanesku dostala definitivně do své péče. Bohužel žádná sestra mi s ničím neporadila, nikdo mi neukázal jak správně a jak dlouho mám kojit, tak jsem se vše musela sama učit za pochodu a z toho, co jsem si pamatovala z chytrých knížek které jsem pročítala celé svoje těhotenství. Bohužel skoro žádná dobrá rada mi v paměti neuvízla, a tak jsem z toho všeho vyčerpaná. Vaneska pláče a pláče…
Od rána se snažím Vanesku přikládat k prsu, aby se mi začalo pořádně dělat mléko. Bolestivě se přisaje a třeba hodinu prso nepustí. Za půl hodiny zase křičí hladem. Jsem z toho nesvá, protože na pokoji jsou semnou maminky, které jsou po porodu a ještě nemají miminka u sebe a chtějí si odpočnout. Smůla, Vaneska je nenechá J
Před kojením a pokojení máme miminka vážit. Vaneska má už jen 3,35 kg. Venku je 35 stupňů a na pokoji něco okolo 40. Pot z čela mi kape na Vanesku. Jdu se osprchovat, málem se tam zase vyvrátím, vrátím se zpět na pokoj a můžu jít pod sprchu znovu. Vaneska pláče a pláče. Je celá spocená, ale musíme je mít pořádně zakryté kvůli průvanu, protože všude jsou otevřená okna a tak je v pokojích ještě hůř, protože teplý vzduch z venku nám jde do pokoje.
Běhám s Vaneskou po pokoji, po chodbě ale nic nepomáhá. Odpoledne přijíždí tatínek Vítek, krátce před tím Vaneska vyčerpáním usíná a já skoro taky. Po domu návštěv beruška spinká. Táta nám odjíždí a my jdeme na pokoj, kde opět začíná náš brečící kolotoč, který nekončí ani v noci. …
3.Den
12.června 2010
Vše je stejné jako den předtím. Jiné je to v tom, že je snad ještě větší vedro a Vaneska váží už jen 3,05 kg. Večer jsem již úplně vyřízená a jdu na novorozenecké se poradit. Sestra malou váží a říká mi, že musíme dát příkrm. To už mi ale slzy tečou po tvářích a nejsem k utišení. Asi ty hormony J
Ukáže mi, jak příkrm podávat. Malé mám strčit malíček do pusinky a do koutku úst vsunout špičku injekční stříkačky a po malinkých dávkách vstřikovat do pusinky. Vaneska se ihned zklidnila a usíná. Večer jsem konečně usnula taky.
Asi po deseti minutách mě budí příšerná bouřka. Mám úplně mokrá záda. Vítr málem vyvrátí okna, jeden blesk střídá druhý a jsou slyšet strašné rány. Ihned vyskakuji z postele pozavírat všechna okna. Bohužel to nestíhám včas a v pokoji máme potopu. Starým parapetem mě voda prosakuje do postele. Vanesku bouřka neprobudila. Já ulehám zpátky do mokré postele.
Konečně se dá v pokoji aspoň trošku dýchat. Po půl hodině se ale zase budí Vaneska. Mám pocit že už nikdy nebudu spát. Z toho vedra a ze všeho jsem úplně vyřízená. Už nemám chuť ani na jídlo, přestávám jíst a hodně piju.
KAPITOLA 2 - KOLOTOČ DOMA
4. Den
13.června 2010
V neděli jedeme domů. Odstřihnou nám pahýl pupeční šňůry zabalíme si věci a už čekáme na chodbě na taťky.Před jedenáctou je v nemocnici. Ještě vyzvednout zdravotní průkaz, předat bonboniéry sestrám z novorozeneckého a mé porodní asistentce a jedeme domů.
Po cestě jsou k vidění následky včerejší ničivé bouře. Vypadá to jak kdybychom přežili konec světa. Popadané stromy, rozvodněné řeky, větvě všude na silnicích, auta v příkopech a všude jen silničáři a hasiči. Obrovská bouře poničila co se dalo. Z lesů toho moc nezbylo. Všude vyvrácené stromy a všude pusto a prázdno. Zákaz vstupu do lesů byla samozřejmost.
Po cestě se ještě stavujeme do lékárny, kde vyzvedávám Nutrilon, kdyby se mi ještě naplno neudělalo mléko a musela jsem Vanesce podávat příkrm. Cestou ještě do mimi obchodu. Musela jsem se ještě stavit pro malinkaté dupačky a kabátek, protože po bouřce se ochladila, a já zjistila že nemám Vanesce co obléct. Že je jí všechno velké a nebo oblečky jsou moc letní.
V mimiobchodu v Blansku kupuji sadu do porodnice. Kabátek a sametové dupačky se žirafkou. Paní po mě chce 550,-
Protočí se mi panenky, ale co mám dělat. Přece nenechám Vanesku zmrznout že?
Po polední jsme konečně doma. Ani se nestihnu převléct a už jdeme kojit. Vaneska mi celou cestu autem cumlala hladem malíček. Odpoledne přijíždějí první návštěvy. Kamila, Milan, Ema a poté i babička Jitka. Doma samozřejmě čekali babička Lenka a děda Honza. Je doba návštěv a tak Vaneska ukazuje jak je hodná J a zase spinká. Večer tradičně opět pláče.
Na střídačku se ji snažíme s Vítkem uspat. Skákání na balonu nepomáhá. Vaneska se pozvracela.
A tak ji koupeme na rukách. Nesmí se s ní sedět, jinak začne hned plakat. V deset hodin večer konečně usíná. ,,Tak a teď by mohla spinkat až do rána“, říkám si v duchu. Moje přání se mi ale nesplnilo.
Než jsem se osprchovala a stihla si lehnout a usnout, je Vaneska opět vzhůru. A tak jdeme zase kojit. Po dvou hodinách znovu a pak o půl 4, o půl 6 a v o půl 7 vstáváme. Jdu pouklízet, vyprat poblinkané věci a zase kojit. Něco uvařit, umýt nádobí a zase kojit a tak pořád dokola J
5.Den
14.června 2010
Je pondělí a my jedeme zase do porodnice. Když jsme odjížděli, neměli vakcínu, tak jedeme zpět na očkování. V porodnici mě Vanesku zváží a už má 3,4 kg. Příkrm už dávat nemusím. Začalo se mi naplno dělat mléko. Od dnešního dne musím pro změnu začít odstřikovat. Mám teď mléka na rozdávání. Vítek sehnal v lékárně na uchovávání mléka kalíšky od Aventu, a tak už máme plný mražák papaní pro Vanesku J
1. Týden doma
Váha: 3,5kg
Délka: 51cm
Prasklá žilka v očičku je stále vidět. Vaneska začíná otevírat očička, ale podstatnou část dne je má stále zavřené. Kojíme tak průměrně 13 krást za den. Za den vyměňujeme tak 8 – 10 pokakaných plenek. Vaneska hodně trpí na bolení bříška. Zhruba od 5 do 7 pláče, kroutí se a červená v obličeji. Nepomáhá ani naše mávání a kolébání ve vzduchu. Přes noc se budí průměrně tak 4 krát. Po půlnoci se spolu přesouváme do obýváku, aby se tatínek vyspal. Zde spolu spíme, kojíme a pláčeme až do rána.