Jdi na obsah Jdi na menu
 


Těhotenský test a první radosti těhotenství

28. 7. 2010

Protože už nikdo v práci není, nemusím se obávat, že bych někoho potkala na chodbě s nápadně růžovou krabičkou s těhotenskými testy v ruce. V kuchyňce ještě popadnu kelímek a zapadnu na toaletu. S třesoucí rukou zamknu dveře. Vytáhnu malinký proužek z obalu. Příbalový leták číst již nemusím. Znám ho nazpaměť.

Čtvrt kelímku zaplním žlutou tekutinou a ponořím svisle proužek po označenou čárku. Tuhle chvíli jsem zažila již mockrát, tudíž jsem počítala znovu s negativním výsledkem. Po několika vteřinách jsem vytáhla proužek, moč vylila a kelímek vyhodila. S proužkem v ruce jsem se opět vrátila do své kanceláře a usedla.

Proužek jsem se zavřenými víčky položila na stůl, opřela se a čekala. Zhruba po minutě jsem musela otevřít oči a na zázračný proužek se podívat. V tu chvíli se mi pravděpodobně zastavilo srdce, polila mě horkost, zatočila se hlava a do očí mi vhrkly slzy.

Byla to dosud nejkrásnější chvilka mého života. Asi 10 minut jsem na tím zázračným papírkem seděla a nevěřila vlastním očím. Probíhaly mnou smíšené pocity a nevěděla jsem jestli se začít smát nebo plakat, ale jedno jsem věděla přesně. Jsem strašně šťastná.

I když jsem věděla, že kouřit nesmím, tak svoji poslední cigaretě jsem neodolala a náležitě si ji vychutnala. Od té doby jsem si již nezapálila ani jednu. Tu noc jsem nemohla ani usnout. Ráno jsem hned běžela do lékárny koupit si ještě jeden a jiný těhotenský test. I ten potvrdil moje očekávání. Tak přece jen se podařilo a bude ze mě máma a budu se snažit být ta nejlepší. Chtěla jsem svoje tajemství vykřičet do světa, ale věděla jsem že je to hloupost.

Neměla jsem nic potvrzené ještě ani od doktorky. Ani další noc jsem štěstím nespala. Ráno jsem dorazila do práce a přemýšlela, jak to říct Vítkovi. Pořád mě nic nenapadalo. Poté jsem seběhla schody a běžela do nejbližší prodejny fotoaparátů a rámečků na fotky. Koupila jsem nádherný rámeček s kytičkou a vložila do něj dva pozitivní těhotenské testy.

Po příjezdu domů jsem svůj poklad uložila do tašky vedle pohovky. Po hodině jsme se s Vítkem sešli spolu v obýváku. Vůbec jsem nevěděla jak začít a byla jsem nervózní jako před maturitou ne li ještě víc. Nic netušící Vítek usedl do křesla a pustil televizi. Sedla jsem si před něj a mlčela. Pravděpodobně již působící hormony způsobily, že při první hlásce jsem se rozbrečela tak, že jsem nevěděla jak přestat. Slzy si mi koulely po tvářích a já nemohla ani mluvit. Ale věděla jsem, že po takovém výstupu již musí všechno ven.

A tak jsem řekla tu osudnou větu, která převrátí náš dosavadní život naruby. ČEKÁME MIMINKO. A v té chvíli jsem se rozbrečela úplně. I Vítek měl na krajíčku a pevně mě objal. Začal se ptát od kdy to vím a jestli mám pořád schované ty pozitivní testy a tak jsem vytáhla ten krásný oranžový rámeček. V tu chvíli jsem již věděla, že to nejhorší mám již za sebou.

Teď již je stačí, aby nám vše potvrdila vše doktorka a tak jsem hned druhý den volala MUDr. Huvarové. Bohužel na mě čekala nemilá zpráva. Paní doktorka má dva týdny dovolenou. Tak to byl můj konec. Začala jsem být opět nervózní a říkala si, že dva týdny rozhodně nevydržím.

Ale i tak jsem začala žít trošku jinak. Přestala jsem kouřit, v hospodě jsem si začala dávat místo vína různé ovocné šťávy a jemně perlivé vody a začala jíst zdravěji. i Vítek o mě začal více pečovat, i když jsme zatím neměli nic potvrzené. Na jedné naší obvyklé procházce s Vítkovou maminkou ale vyšlo moje tajemství na světlo. Bohužel příliš bystrá maminka mě odhalila. A tak to již nebylo jen naše tajemství a brzy se to rozneslo dál a dál. ....

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA