Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výsledky testů NT- PLUS v 1. trimestru

28. 7. 2010

S velkým napětím jsme v 7 ráno dojeli do Brna. Zaparkovali jsme u obchodního domu Tesco, protože ani já ani Vítek jsme se nechtěli motat někde v zácpě po Brně. Pořádně jsme ani nevěděli, zda se dá zaparkovat někde poblíž centra prenatální diagnostiky. Proto jsme si koupili jízdenky na šalinu a vyrazili jsme. Dojeli jsme na místo a úspěšně vše našli.

Po schodech jsme s očekáváním vyšli do prvního patra a otevřeli dveře. Za pultem na recepci seděla příjemná sestra, která se nás zeptala na jaké vyšetření jdeme, jak se jmenujeme a poté nás vyzvala, abychom se přezuli a usadili jsme se na sedačku. Ani ne za 15 minut jsem byla přizvána do ordinace. S napětím jsem usedla do židle. Paní doktorka mi začala vysvětlovat, jak budou testy probíhat. Zeptala se mě na nějaké choroby v rodině a pak šla pro injekční stříkačku.

Dala mi pásek na ruku a ať zapumpuji. Věděla jsem, že zase bude velký problém mi najít žílu. Po 3 pokusech se konečně podařilo vzít mi krev. Ještě nalepit moje jméno na zkumavku s krví a už po mě chtěla paní doktorka peníze. Tak jsem jí dala 1500 korun, dostala doklad a už jsem byla z ordinace venku. Lékařka nás poslala sednout si k dalším dveřím, kam už semnou bude moct jít i Vítek. Po dalších asi 15 minutách jsme byli přivolání do další ordinace, kde byla velká tma.

Uprostřed bylo lůžko, a kolem několik přístrojů a počítač. Vedle mého lůžka byly asi 3 židle. Na jednu se usadil i Vítek. Já jsem se měla položit, stáhnout kalhoty a vyhrnout halenku. Pak už jsem ucítila jen plesknutí něčeho mokrého na břicho. Najednou se nám nad hlavami rozsvítila velká televize a mohlo začít naše velké představení.

S velkým očekáváním a tlukoucím srdcem jsem koukala na obrazovku. I Vítek nevěděl kam koukat. Pozorovala jsem že chvíli kouká na doktorku, chvíli na bříško a pak na obrazovku. V té chvíli doktorka nalezla úspěšně naše miminko. Dlouho jsme museli čekat než se mimoušek uklidní.

Jedna nožička vystřelovala za druhou. Po chvíli byl přece jen klidnější a tak začalo vyšetřovaní srdíčka. Z černobílé obrazovky zasvítila malá červenomodrá  tečka, která se v rychlém tempu pohybovala. Do toho lékařka pustila ještě zvuk a tak jsme poprvé slyšeli tlukot srdíčka našeho miminka. Byl to nádherný pocit, který ale kazil fakt, že jsme nevěděli, jestli srdíčko tluče správně.

Doktorka mlčela, pak se zarazila a my dva se vyděsili. Po chvíli ale řekla že je vše v pořádku. Pak kontrolovala, jestli vše v srdíčku funguje jak má. Naštěstí ano. Pak nám začala ukazovat kde má miminko nosánek, pusinku, ručičky, nožičky. S velkým očekáváním jsme také doufali, že nám prozradí i pohlaví. Bohužel miminko se pořád tak motalo, že jsme se nic nedozvěděli. Asi po deseti minutách vyšetření mi doktorka řekla, ať se utřu.

Bohužel mi nic nepodala, čím bych mohla utřít. Tak musel začít hledat Vítek nějaké ubrousky. Po chvíli je opravdu našel tak mi je podal, aby se mohla utřít od toho mazlavého hnusu. Až jsem se oblékla, tak jsme dostali do ruky fotečku miminka.

Bylo o hodně větší než před týdnem a něco, když jsme byli na kontrole u paní doktorky Huvarové. Pečlivě jsem fotečku i výsledky schovala do své těhotenské průkazky a šli jsme se zpátky přezout. Dostali jsme instrukce, že na výsledky z krve si budeme muset počkat až do pondělí, protože v pátek odpoledne už laboratoř nefunguje a nestihli by nám výsledky poslat. Tak jsme šťastní odešli, protože nám aspoň na ultrazvuku řekli, že vypadá všechno dobře.Spokojení jsme nasedli na další šalinu a jeli zpět k autu. Po cestě si vyprávěli naše dojmy a zážitky a s očekáváním čekali na pondělí, kdy by měli přijít další výsledky z krve.

V pondělí dopoledne zazvonil telefon. Volala velice příjemná paní doktorka, že má pro mě dobré zprávy. Že riziko, že by mělo miminko mělo nějakou vadu je 1:12 000. Bohužel jsem nevěděla zda je to dobře, nebo špatně. Doktorka mě ale ujistila, že výsledky vyšly dobře. A tak jsem se uklidnila, poděkovala a položila telefon. Během 3 minut se telefon rozezněl znova. A zase paní doktorka.Že se spletla a nadiktovala mi špatné výsledky.

V tu chvíli by se ve mě krve nedořezali, jak mě vyděsila. Naštěstí mě uklidnila ještě víc, protože mi řekla, že si dívala do špatných papírů a že naše výsledky jsou ještě lepší 1:39 000. Tak jsem si oddychla. Ještě mi ale řekla, že výsledky dá hned na internet, odkud si je budu moci stáhnout.

 Tak jsem čekala 10 minut, nic. Půl hodiny, nic. Hodina, nic. Dvě hodiny a konečně se výsledky objevily na stránkách centra. Zadala jsem přístupový kód. A zobrazily se mi výsledky, kterým sem stejně moc nerozuměla. Dole bylo napsáno velkým písmem NEGATIVNÍ. Spadl mi kámen ze srdce.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA